Vzácné a ohrožené rostliny Rychlebských hor a podhůří                                                                                    

 

Tady je upravený text článku shrnujícího mé nálezy vzácných a ohrožených rostlin Rychlebských hor, učiněných do roku 2001.

Článek byl publikován v Časopise Slezského muzea v Opavě, řada A (přírodovědná). Tmavě modře jsou moje dodatečné doplňky, červeně dodatečné komentáře, zeleně údaje jiných nálezců, které jsem si sem dovolil přidat.

Sledované území zahrnuje Rychlebské hory s výjimkou jihozápadní části (od linie Smrk-Ramzová po Kladské sedlo) a přilehlé oblasti na severu (ovšem jen v rámci ČR), zejména Žulovskou pahorkatinu; zde byl však učiněn jen zběžný průzkum.

Rád bych, aby tento stále nedostatečný přehled v budoucnu sloužil jako podklad seznamů dokonalejších. Pokud máte některé nálezy,

kterými by se dal můj přehled rozšířit či zpřesnit, budu za ně vděčný. Můžete mi je poslat na mail. Dále odkazuji na Jana Ondryáše z obecního úřadu v Lipové-Lázních, který rovněž sestavil předběžný seznam ohrožených druhů Rychlebských hor a podobný seznam pro Lipovou-Lázně.

 

                    *****

 

Vybrané vzácné a ohrožené rostliny Rychlebských hor a jejich severního podhůří

 

Radim Hédl

  

Úvod

 

Tento článek je komentovaným výčtem lokalit vzácných a některých pravděpodobně ustupujících druhů cévnatých rostlin, jež jsem zaznamenal převážně v letech 1995-2000 v Rychlebských horách a jejich severním podhůří. Největší pozornost byla věnována hornatině táhnoucí se od Horní Lipové přes nejvyšší horu Smrk na západ až k Bílé Vodě. V ostatních, rozlohou menších částech Rychlebských hor byl proveden jen zběžný průzkum. Stejně tak v Žulovské pahorkatině a Vidnavské nížině, přiléhajícím k pohoří od severu.

Území bylo floristicky studováno od 19. století, nikdy však tak intenzivně jako podstatně atraktivnější sousední Hrubý Jeseník. V posledních 50 letech jsou jedinými dostupnými floristickými studiemi zabývajícími se systematicky celým územím práce Chrtek, Žertová et Spudilová (1959), Janáčková (1968) a Sedláčková et Lustyk (1999). První dvě studie uvádějí kromě vlastních lokalit také zřejmě kompletní údaje z dřívějších (hlavně předválečných) publikací, poslední shrnuje pouze údaje z floristického průzkumu prováděného v polovině 90. let.

Mým cílem je přispět nálezy několika druhů z hlediska ochrany přírody celostátně významných, dále zmíněné přehledy doplnit o recentní nálezy i dříve vzácných, často v posledních 50 letech nepotvrzovaných druhů, a konečně poskytnout údaje o lokalitách a ekologii vybraných vzácnějších, v posledních desetiletích zřejmě ustupujících druhů. Není-li uvedeno jinak, všechny nálezy jsou mé vlastní a nebyly dosud jinde publikovány.  

            

Struktura popisů

 

U každého druhu je nejprve uveden stupeň jeho ohrožení v rámci České republiky. Podkladem je nejnovější červený seznam vyšších rostlin (Holub et Procházka 2000), kategorie C1 až C4. Některé druhy na tomto seznamu nejsou (vyznačeno X). Následuje informace o literárních údajích výskytu druhu ve studované oblasti. Použité zkratky publikací jsou (citace viz předchozí odstavec): Ch - Chrtek a kol., J - Janáčková, S -Sedláčková a Lustyk. D zahrnuje práce publikované před Chrtkem a kol., údaje kompilovány z Chrtka a kol. a Janáčkové - citace viz tam. Symboly za zkratkami publikací znamenají:

- vůbec neuváděno, nebo druh nerozlišován (např. Dryopteris expansa)

* vzácně, 1 nebo 2 lokality; u starších pramenů (D) uváděno jen jedním autorem

** víc než dvě lokality; u starších pramenů (D) uváděno dvěma a více autory 

Následuje výčet mnou zaznamenaných lokalit, uspořádaných podle data nálezu. Druhý odstavec komentuje výskyt druhu ve studovaném území (někdy v širší regionální souvislosti), se zaměřením na jeho autekologii.

  

Přehled druhů

 

Abies alba  jedle bělokorá   Huperzia selago vranec jedlový
Adoxa moschatellina pižmovka mošusová   Isopyrum thalictroides zapalice žluťuchovitá
Allium ursinum česnek medvědí   Juncus acutiflorus sítina ostrokvětá
Anemone ranunculoides sasanka pryskyřníkovitá   Leucojum vernum bledule jarní
Asplenium septentrionale sleziník severní   Listera cordata bradáček srdčitý
Asplenium viride sleziník zelený  

Lonicera xylosteum

zimolez obecný
Athyrium distentifolium papratka horská   Lunaria rediviva měsíčnice vytrvalá
Bromus benekenii sveřep Benekenův   Luzula sylvatica bika lesní
Cardamine trifolia řeřišnice trojlistá   Lycopodium annotinum plavuň pučivá
Carex digitata ostřice pstnatá   Lycopodium clavatum plavuň vidlačka
Carex pilosa ostřice chlupatá   Melica uniflora strdivka jednokvětá
Cephalantera damasonium okrotice bílá   Mimulus guttatus kejklířka skvrnitá
Chamaerion dodonaei vrbovka rozmarýnolistá   Moneses uniflora jednokvítek velekvětý
Coralorrhiza trifida  korálice trojklanná   Monotropa hypopitys hnilák smrkový
Corydalis cava dymnivka dutá   Myrrhis odorata čechřice vonná
Corydalis intermedia dymnivka bobovitá   Parnassia palustris tolije bahenní
Dentaria bulbifera kyčelnice cibulkonosná   Polystichum aculeatum kapradina laločnatá
Dentaria enneaphyllos kyčelnice devítilistá   Polystichum braunii kapradina Braunova
Dryopteris expansa kapraď podobná   Polystichum lonchitis kapradina hrálovitá
Dryopteis pseudomas kapraď rezavá   Pyrola chlorantha hruštička zelenavá
Epipactis helleborine (s. s.) kruštík širolistý   Pyrola media hruštička prostřední
Epipactis muelleri kruštík růžkatý   Pyrola minor hruštička menší
Equisetum telmateia přeslička největší   Ramischia secunda hruštice jednostranná
Galanthus nivalis sněženka podsněžník   Ranunculus lanuginosus pryskyřník kosmatý
Gentiana ciliata hořec brvitý   Ranunculus platanifolius pryskyřník platanolistý
Gentiana cruciata hořec křížatý   Rumex arifolius šťovík horský
Homogyne alpina podbělice alpská   Spergularia rubra kuřinka červená
      druhy s pochybným výskytem  

 

 

Abies alba

jedle bělokorá

C4 — D* Ch** J** S** — Relativně hojně v údolí Staříče (Dlouhá dolina), zdravé stromy (1994). — Jehlan (799m) u Lázní Jeseník, v několika porostech (1994). — Jedlobučina u Polského pramene u Lázní Jeseník, běžná (1994). — Hojně v Račím údolí, různá stanoviště - i skály (1996). — Severní svahy Sokolského hřbetu, nad Mariiným pramenem častěji (1997) — Mezi Račím údolím a pramenem sv. Antonína, pozůstatky jedlobučin (1997). — Vápenné údolí u Horní Lipové, místy poměrně hojně (1997). — Podél Vojtovického potoka mezi Hraničkami a Novou Véskou, poměrně hojně (1998). — Dlouhý hřbet u Vápenné, JV úbočí, místní výskyt (1998). — Jezevčí vrch (755m) u Skorošic, zbytky skalních jedlin, staré stromy (1998, 1999). — Střední úsek Račího údolí, řada jedinců při potoku (1999). — V údolí Lánského potoka za Uhelnou, relativně častá (1999). — Buk na konci Račího údolí, na státní hranici (1999, 2000 - poničeno polomem). — Ztracené údolí u Vápenné, roztroušeně (1999, 2000). — Ze 364 fytocenologických snímků provedených v letech 1999 a 2000 na hlavním hřebeni je jedle ve 46 přítomna ve stromovém patře a ve 23 jako semenáčky.

    Stejně jako všude jinde, i v Rychlebských horách jedle v posledních desetiletích velmi výrazně ustoupila (Hédl, subm. a). Za nejvýznamnější současné lokality relativně zdravých populací je možno považovat Dlouhou dolinu u Horní Lipové, Račí údolí u Javorníku (především jeho dolní část) a jedlobučinu u Polského pramene u Lázní Jeseník. I v centrální části Rychlebských hor se jedle vyskytuje jen roztroušeně a téměř chybí na severu, mezi Javorníkem a Bílou Vodou. Bohatá populace je v Polsku hned za státní hranicí v údolí pod Jawornikem Wielkym (870m), u města Złoty Stok. Téměř všechny populace jsou tvořeny středně starými jednici (80-120 let).

    V Rychlebských horách není dnes jedle příliš častá, rozhodně jí není tolik jako například v Podbeskydí nebo Pošumaví (znám jen z vyprávění). Pořád však její četnější výskyty, jak jsou uvedeny výše, stojí za pozornost zejména z hlediska lesního hospodaření a současných snah směřujícím k přírodě blízké druhové skladbě (což asi stejně nelze aplikovat všude). Sám jsem ale v letech 2000-2002 viděl každoročně poměrně slušnou těžbu jedlové kulatiny v Račím údolí (mimo PR).

 

Adoxa moschatellina

pižmovka mošusová

X — D** Ch* J* S* — Větší populace na Kopřivníku (824m) u Horní Lipové (1999). — Populace v hájcích mezi Vápenným kopcem a Mramorovým vrchem u Horní Lipové (1999). — Jasanový vrch (799m) u Vápenné, lokální populace (1999). — Závěr Ztraceného údolí u Vápenné, 2 výskyty (2000).

    Nálezy pižmovky jsou velice roztroušené. Je to patrně zčásti způsobeno vlivem snadné přehlédnutelnosti druhu. Přesto lze soudit, že pižmovka v posledních desetiletích značně ubyla, protože vyžaduje živinami bohaté, relativně bazičtější substráty, podobně jako kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos).

    Na pižmovku bude jistě potřeba zaměřit se na jaře, podobně jako na kyčelnice devítilisté. Výskyty a změny výskytů obou druhů by se mohly do značné míry překrývat.

 

Allium ursinum        nebyly rozlišovány subspecie ursinum a ucrainicum, což by možná stálo za pozornost

česnek medvědí

X — D** Ch** J** S** — Velmi častý v Dlouhé dolině u Horní Lipové (1995). — V aluviálních lesích podél Vidnávky mezi Žulovou a Kobylou, bohaté porosty (1999). — Velmi často podél Vojtovického potoka v úseku před Bukovou (1999). — Prosečný (743m) u Vápenné, na S a SZ svazích velmi hojně (a dominantně) v jarním aspektu terénních sníženin (1999). — Velmi hojně v aluviu Suchého potoka (Ztracené údolí) (1999). — V aluviu mezi Koníčkem (850m) a Hřebenem (659m), hojně v jarním aspektu (1999). — V údolí Vápenného potoka (svahy Vápenného kopce) u Horní Lipové (1999). — Zadní Jílovec u Vápenné, asi 1 ha velký porost (1999). — Jasanový vrch (799m) u Vápenné, v jarním aspektu místy (1999). — Údolí Ztraceného potoka (Polka) u Vápenné, kolem potoka zjara hojně (1999). — Dlouhá dolina (údolí Staříče) u Horní Lipové, velmi hojně v jarním aspektu podél potoka, především v závěru údolí rozsáhlé porosty (1999). — Závěr větví Ztraceného údolí u Vápenné, běžný a dominantní v jarním aspektu bučin, především podél potoků (2000). — Údolí levostranného přítoku Staříče (Z od Oblého vrchu) u Horní Lipové, často dominantní v jarním aspektu podél potoka a v bučinách (2000). — Údolí Vápenného potoka u Horní Lipové, místy dominantní v jarním aspektu podél celého potoka (2000). — Údolí Stříbrného potoka, v jarním aspektu potoční nivy poměrně často, ale jen někdy dominantní (2000).

    Dominantní druh jarního aspektu bučin v údolích centrální části pohoří. Podél vodních toků (zvláště Vidnávky) sestupuje i do podhůří. K severu česnek výrazně ubývá, zřejmě proto, že chybí vhodná stanoviště (hluboká údolí apod.). Za státní hranicí je bohatý výskyt v údolí Zlotého potoka, pod Jawornikem Wielkym (870m).

 

Anemone ranunculoides

sasanka pryskyřníkovitá

X — D* Ch* J- S-  — Častá v aluviálních lesích podél Vidnávky mezi Žulovou a Kobylou (1999). — Jasanový vrch (799m) u Vápenné, místní výskyt v jarním aspektu (1999). — Závěr Ztraceného údolí u Vápenné, místy hojně v jarním aspektu bučin (2000). — Údolí Vápenného potoka u Horní Lipové, vzácně v jednom místě (1999).

    Roztroušený výskyt druhu je patrně vázán na bohatší substráty. Jediný hojnější výskyt je podél Vidnávky v úseku od Žulové.

    Omezujícím faktorem jsou skutečně asi substráty, na kyselých půdách Rychlebských hor si tato sasanka moc neškrtne.

 

Asplenium septentrionale

sleziník severní

X — D** Ch* J** S* — Ve štěrbinách žulových skal na Borovém vrchu u Žulové (1995). — Píšťala u Černé Vody, roztroušeně ve štěrbinách žulových skal (1997).

    Překvapivě vzácný výskyt na žulových skálách v Žulovské pahorkatině. V Rychlebských horách jsem druh (na rozdíl od dřívějších autorů) nezaznamenal. Lze předpokládat, že existují zatím neobjevené lokality (patrně také synantropní), ačkoliv i v CHKO Jeseníky jsou udávány jen tři recentní výskyty (Bureš et al. 1989).

    Proč je tento druh tak vzácný, to skutečně nevím. Zajímavé by bylo jednak projít historické lokality v Rychlebských horách, jednak prolézt skály a zídky v Žulovské pahorkatině, snad by se toho našlo víc.

 

Asplenium viride

sleziník zelený

C3 — D** Ch- J* S- — Hřbet mezi Klíncem (900m) a Vápenným kopcem u Horní Lipové, na skalkách u lesní cesty, hojně (1997, 1999, 2001).

    Jedinou mně známou lokalitou jsou nenápadné vápencové skalky u Horní Lipové, kde roste spolu s kapradinou laločnatou (Polystichum aculeatum). V blízkosti Ostružné, na rozhraní Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku, se druh vyskytuje na vápencových zídkách. V Hrubém Jeseníku má okolo deseti lokalit (Bureš et al. 1989), většinou nad horní hranicí lesa, vždy ale na vápencovém substrátu.

    V Rychlebských horách nejsou pro sleziník zelený moc podmínky, chce to skály s bazickým chemismem, případně chladné a vlhké, které tady opravdu skoro nejsou.

 

Athyrium distentifolium (syn. Athyrium alpestre)

papratka horská

X — D* Ch- J** S- — Na nejpříkřejších svazích ve dvou kotlinách (prameny Staříče) SV od vrcholu Smrku (1125m), středně rozsáhlé porosty ve zbytcích horských smrčin (1999).

    Výskyt je omezen na několik populací na jediné širší lokalitě. Ještě Janáčkovou uváděný bohatý výskyt na Lví hoře je dnes už minulostí, na lokalitě je dnes mladá smrková monokultura. Jinde než v přirozených smrčinách a bukových smrčinách nejvyšších poloh asi nelze v Rychlebských horách výskyt očekávat. Právě tyto ekosystémy jsou v současné době téměř zničeny průmyslovými imisemi, polomy a následnou holosečnou těžbou dřeva.

    Na vrcholové plošině Smrku by taky asi měla být všude papratka horská, zatím jsem to ale neověřoval.

 

Bromus benekenii

sveřep Benekenův

X — D** Ch** J- S* — Nové Podhradí na úpatí Sokolského hřbetu, vzácně (1997). — Bučiny na svazích severně při ústí Račího údolí, místy (1997). — Račí údolí, na dně údolí při jeho ústí (1997). — Suť u Nových Vilémovic, jižní svahy, u lesní silnice místy hojně (1998). — Ztracené údolí u Vápenné, podél lesní cesty v závěru údolí (1998). — Dlouhá dolina (údolí Staříče) u Horní Lipové, často na světlých místech podél silnice (1999). — Údolí Ztraceného potoka u Vápenné, v ústí údolí při lesní cestě (1999). — Závěr Ztraceného údolí u Vápenné, vzácně v bučinách (2000). — Ze 364 fytocenologických snímků provedených v letech 1999 a 2000 na hlavním hřebeni je druh přítomen v 15.

    Druh náročný na živiny, charakteristický pro druhově bohaté bučiny. Kromě bučin byl místy nalezen i na okrajích lesních cest, kde je vyšší koncentrace živin. V minulosti byl jistě hojnější a jeho ústup z bučin Rychlebských hor je dokumentován (Hédl, subm. a).

    Typický případ ústupu druhu vlivem acidifikace substrátů, což by stálo (spolu s dalšími podobnými případy) za podrobnější studii.

 

Cardamine trifolia

řeřišnice trojlistá

C3 — D- Ch- J- S- — V pramenné kotlině Bílé Vody pod Kravím vrchem (806m) u Bílé Vody, bohatá populace (1998). — Lesní prameniště na Z svahu Muflonu (578m) u Bílé Vody, středně velká populace (2000).

    Druh byl v Rychlebských horách nalezen vůbec poprvé. Obě lesní prameniště se nacházejí v nejsevernější části území, zároveň jde zřejmě o nejsevernější lokality druhu. Těžiště rozšíření v České republice je v Novohradských horách. Jinak má jen několik dalších lokalit, Rychlebským horám nejblíže v Českomoravském mezihoří (Hrouda 1992). Na polské straně Sudet bývala typickým druhem bučin Králického Sněžníku (Brej et Fabiszewski 1997), kde však silně ustoupila v důsledku acidifikace a ochuzování půd.

    Podrobněji jsem se o nálezu této zajímavé kytky rozepsal v samostatném článku, viz zde.

 

Carex digitata

ostřice prstnatá

X — D* Ch** J** S** — Malý Špičák u Supíkovic (1997). — Údolí Javornického potoka, v potočním žlebu pravostranného přítoku v dolní části údolí (1999). — V malém lesíku u silnice v Horní Lipové (1999). — NPP Na Pomezí (1999). — Mramorový vrch u Horní Lipové, JV svahy nad i pod železniční tratí, často (2000). — Údolí Javornického potoka, vápencové skály před Kapličkou, velmi hojně (2000). — Ze 364 fytocenologických snímků provedených v letech 1999 a 2000 na hlavním hřebeni je druh přítomen ve 2.

    Velmi roztroušeně se vyskytující druh, preferuje vápencové substráty v nižších horských polohách a podhůří. Je žádoucí dále sledovat jeho rozšíření.

    Abych přiznal pravdu, rozšířením ostřice prstnaté si nejsem moc jist, kromě výše uvedených lokalit. Rozhodně ale nebude moc častá.

 

Carex pilosa

ostřice chlupatá

X — D* Ch- J- S* — Přední Jílovec u Vápenné, J svahy, místně dominantní s pokryvností okolo 70-80 % (1999, 2000). — Mramorový vrch u Horní Lipové, souvislý porost asi na ploše 0,5 ha v bučině těsně nad železniční tratí (1999, 2000).

Nezávislý nález učinil na Lipovské lokalitě roku 2001 Jindřich Chlapek, ústní sdělení autorovi.

    V posledních 50 letech byla tato ostřice nalezena jen jednou, u Kobylé v Žulovské pahorkatině. Mně se podařilo objevit početné populace ve dvou geograficky oddělených bučinách na jižně orientovaných svazích a vápencovém podloží. Ráz bylinného patra určují zapojené porosty ostřice. Vzhledem k fyziognomii a druhovému složení společenstva jde o asociaci Carici pilosae-Fagetum, typickou pro montánní polohy Karpat. Mimo ně se u nás vyskytuje jen v Drahanské vrchovině a Podyjí (Neuhäuslová et al. 1998). Rychlebské lokality jsou patrně nejsevernějšími enklávami tohoto společenstva. 

    Podrobněji jsem se o nálezu této zajímavé kytky rozepsal v samostatném článku, viz zde.

 

Cephalantera damasonium (syn. Cephalantera alba)

okrotice bílá

C3 — D** Ch* J- S- — Malý Špičák u Supíkovic, 2 jedince (1997). — Račí údolí, na kraji lesní cesty na VJV svazích Měřice, 6 kvetoucích jedinců; u cesty naproti chatě pod Dubovým vrchem 3 kvetoucí jedince (1999).

    Velmi vzácný druh, vázaný patrně na vápencové substráty. Kromě Račího údolí, odkud je udávána i v literatuře, se tato okrotice dříve vyskytovala pouze v podhůří. Z Hrubého Jeseníku není v současnosti známa.   

  

Coralorrhiza trifida 

korálice trojklanná

C2 — D* Ch- J- S- — Mramorový vrch u Horní Lipové, v bučině těsně u hlavní silnice na Ramzovou, 2 jedince (1999).

    V posledních více než padesáti letech nenalezena. Jediná, nově objevená recentní lokalita je na hranici Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku a je nutné ji nadále sledovat. 

    No jo, korálici jsem na dané lokalitě hledal (tj. sledoval) posléze několikrát, a nic. Bohužel při nálezu byla jen v podobě suchých lodyh, čili velmi obtížně určitelná (aspoň pro mě), takže její výskyt v Rychlebských horách radši odvolávám do doby, než ji najde někdo znovu a 100%.

 

Corydalis cava

dymnivka dutá

X — D** Ch- J- S- — Zadní Jílovec (572m) u Vápenné, menší populace (1999). — Jasanový vrch (799m) u Vápenné, místní výskyt asi 150 jedinců v jarním aspektu (1999). — Při soutoku Javornického potoka a jeho levostranného přítoku, na rozcestí Travná - Zálesí, 2 menší populace (1999). — Závěr větví Ztraceného údolí u Vápenné, více výskytů, místy hojně v jarním aspektu bučin (2000). — Údolí levostranného přítoku Staříče (Z od Oblého vrchu) u Horní Lipové, 1 četná populace v jarním aspektu bučiny (2000). — Mramorový vrch u Horní Lipové, JV svah pod železniční tratí, vzácně v jarním aspektu bučiny (2000).

    V posledních 50 letech nebyla tato dymnivka nalezena ani jednou, což je nepochybně způsobeno tím, že ji lze najít jen v dubnu a květnu, kdy vytváří nadzemní orgány. Je ale patrné, že má v Rychlebských horách minimálně šest lokalit (z toho jednu širšího rozsahu), takže ji můžeme považovat nanejvýš za druh vzácný. Je ovšem patrně vázána na vápencové podloží a humózní půdy bučin, případně opuštěné vápencové lomy (Branná).

 

Corydalis intermedia (syn. Corydalis fabacea)

dymnivka bobovitá

C4 — D** Ch- J- S- — Častá v lesích podél Vidnávky mezi Žlíbkem a Kobylou (1999). — Místy podél Vojtovického potoka v úseku před Bukovou (1999). — Hojně v aluviu Suchého potoka - Ztracené údolí (1999). — Závěr větví Ztraceného údolí u Vápenné, 1 větší populace v jarním aspektu bučin (2000). — Údolí levostranného přítoku Staříče (Z od Oblého vrchu) u Horní Lipové, 1 malá populace v jarním aspektu bučiny (2000).

    Absence tohoto druhu v poválečných studiích je vysvětlitelná stejně jako u dymnivky duté. Je však zřejmě vzácnější a ne tolik vázaná na bučiny – spíše na aluviální lesy podél podhorských toků. 

 

Dentaria bulbifera

kyčelnice cibulkonosná

X — D** Ch** J** S** — Běžně v Dlouhé dolině u Horní Lipové - hlavně podél cest a potoků, místy i v lesích (1995, 1999). — U Nýznerovských vodopádů (1995). — Žulovská pahorkatina, v bučině při silnici ze Žulové na Černou Vodu, hojně (1997) — Nové Podhradí na úpatí Sokolského hřbetu, v bučině, místy (1997). — Severní úpatí Sokolského hřbetu, v bučinách pod Mariiným pramenem, místy (1997). — Sokolský hřbet, v bučinách při lesní cestě mezi Divočákem a Stříbrným vrchem (1997). — Velmi hojná na Kopřivníku u Horní Lipové (1993, 1999). — Prosečný (743m) u Vápenné, na S a SZ svazích dominantní druh jarního aspektu (1999). — Hojně v aluviu Suchého potoka - Ztracené údolí (1999). — Vápenný kopec u Horní Lipové, S a SZ svahy (nad Vápenným potokem), bohaté porosty (1999). — Mramorový vrch u Horní Lipové, JV svahy nad i pod železniční tratí, častá (1999, 2000). — Zadní Jílovec u Vápenné, hojně (1999). — Jasanový vrch (799m) u Vápenné, Z svahy, velice hojně v jarním aspektu bučin (1999). — Údolí Ztraceného potoka (Polka) u Vápenné, na jaře hojně v bučinách (1993, 1999). — V pramenné kotlině Vidnávky pod Sokolím vrchem, hojně v jarním aspektu (1999). — Údolí Lubiny na Sokolském hřbetu, v závěru údolí místy častěji (1999). — Pod Dlouhým hřbetem v údolí Ztraceného potoka u Vápenné, směrem na Černý kopec, v mladé bučině, častá (1999). — Závěr větví Ztraceného údolí u Vápenné, dominantní v jarním aspektu bučin (2000). — Údolí levostranného přítoku Staříče (Z od Oblého vrchu) u Horní Lipové, velmi běžná v jarním aspektu bučin (2000). — Údolí Vápenného potoka u Horní Lipové, místy poměrně častá (2000). — Okolí Nýznerovských vodopádů v údolí Stříbrného potoka, často (2000). — V aluviu mezi Koníčkem (850m) a Hřebenem (659m), hojně v jarním aspektu (1999). — Ze 364 fytocenologických snímků provedených v letech 1999 a 2000 na hlavním hřebeni je druh přítomen ve 49.

    Dosud poměrně častý druh živinami bohatých bučin. Přestože není tak citlivý na antropogenní změny půdního chemismu jako kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a další druhy obdobných nároků, její ústup z lesních společenstev Rychlebských hor lze jasně dokumentovat (Hédl, subm. a).

 

Dentaria enneaphyllos

kyčelnice devítilistá

C4 — D** Ch** J** S* — Kopřivný vrch u Horní Lipové, JZ od vrcholu, středně bohaté populace (1993) — Prosečný (743m) u Vápenné, SV svah, lokálně na vlhčí půdě (1999); při ústí potoka na JZ svahu do Suchého potoka, několik rostlin (1999); na JZ svazích u potoka bohaté populace, asi 600 m2 rozsáhlá, spolu s Allium ursinum a Mercurialis perennis. Celkově mnoho tisíc jedinců (1999). — Hojně na dvou místech v aluviu Suchého potoka - Ztracené údolí (1999). — Na Pomezí (NPP) - velice bohaté populace na skalkách opuštěných mramorových lomů nad severním okrajem rezervace (1999); velmi běžná až dominantní ve smrkové monkultuře v celé východní polovině rezervace, až k hlavní silnici (1999); velmi běžná v Z části rezervace, v okolí vstupu do jeskyní (1999). — Vápenný kopec u Horní Lipové, S a SZ svahy (nad Vápenným potokem), bohaté porosty - jen na vápenci (1999). — Mramorový vrch u Horní Lipové, JV svahy nad železniční tratí, středně početné populace (1999, 2000). — Zadní Jílovec u Vápenné, pod železniční tratí vzácněji (1999); v sedélku nad železniční tratí velká populace (1999); nad ohybem žel. tratě SSV od vrcholu, velmi vzácně (1999) — Jasanový vrch (799m) u Vápenné, Z svahy, 2 málo početné populace v jarním aspektu bučin (1999). — Dlouhá dolina u Horní Lipové, v aluviu potoka ve střední části údolí v jarním aspektu místy hojně (1999). — Dlouhá dolina, v bučinách podél posledního levostranného přítoku Staříče, vzácně na dvou místech (1999). — Údolí Ztraceného potoka u Vápenné, v bučinách v ústí údolí hned za obcí Polka, středně bohatá populace (1993, 1999). — Pod Dlouhým hřbetem v údolí Ztraceného potoka u Vápenné, směrem na Černý kopec, v mladé bučině na jednom místě několik desítek jedinců (1999). — Dlouhý hřbet u Vápenné, S svahy, pod lesní cestou, 1 jedinec (1999); S svahy, ohyb potoka JZ od Hlídky, 1 list (1999). — Závěr Ztraceného údolí u Vápenné, 7 početných populací v jarním aspektu bučin (2000). — Údolí Vápenného potoka u Horní Lipové, Z od Vápenného kopce u rozdvojky lesních cest, bučina, středně bohatá populace (2000); úplný závěr údolí, SZ od Klínce, několik listů (2000). — V prameništi Račího potoka pod Bukem, 1 list (2000). — Ze 364 fytocenologických snímků provedených v letech 1999 a 2000 na hlavním hřebeni je druh přítomen v 1.

    Typický druh horských květnatých bučin na silikátech, diagnostický pro jedno z hlavních přirozených lesních společenstev České republiky, asociaci Dentario enneaphylli-Fagetum (viz Neuhäuslová et al. 1998). Proto je pozoruhodné, že při systematickém fytocenologickém průzkumu bučin Rychlebských hor byla tato kyčelnice zaznamenána pouze jednou. Její výskyt jsem kromě toho mapoval v dubnu 1999 a 2000. Současných populací je známo 32, téměř všechny na vápencích a fylitech v nejjižnější části pohoří (Hédl, subm. b). Nejčetnější výskyt je nepochybně v NPP Pomezí, kde tvoří rozsáhlé porosty v dospělé smrkové monokultuře. Až na jednu výjimku nebyla nalezena v celé rozsáhlé oblasti severně od Vápenné. Příčiny rychlého ústupu druhu spočívají patrně v působení kyselých dešťů. V posledních dvou až třech desetiletích došlo k dalekosáhlému vymývání kationtů z půdních organo-minerálních komplexů a souběžně k acidifikaci lesních půd. Na silikátech tento proces zřejmě překročil míru ekologické tolerance většiny druhů bučin (Hédl, subm. a).

    Teď jsem na téma ústupu kyčelnice devítilisté a jeho příčin podal již recenzovaný a celkem propracovaný článek (viz literatura). Takže to zřejmě brzy vyjde i tiskem. Nejdřív jsem to posílal do Flory, tam mi to ale odmítli, protože jde o příliš lokální studii a navíc podobné téma není žádné novum, například v¨celý Atlas saské flóry podává v podstatě totéž. Tak aspoň ta Biológia, když už člověk potřebuje ty impakty...

 

Dryopteris expansa (syn. Dryopteris assimilis)

kapraď podobná

C4 — D- Ch- J- S- — Ze 364 fytocenologických snímků provedených v letech 1999 a 2000 na hlavním hřebeni je druh přítomen ve 48.

    Druh sice zhruba 2 až 3-krát vzácnější než ostatní dva taxony z komplexu Dryopteris carthusiana agg. (všechny kromě toho vzájemně hybridizují), přesto běžně rozšířen v chladných údolích, na suťovitých svazích apod. Nejčetnější je zřejmě ve vyšších horských polohách centrální části Rychlebských hor. Sledovat výskyt této kapradě bude zajímavé kvůli poznání její autekologie. Je zjevně dobrým indikátorem stanovištních podmínek.

    Pochopitelně vše celkem od oka podle charakteristické fyziognomie a odění, přechodné typy a křížence (není-li to jeden velký chaos) jsem musel ignorovat, i když nevím, s jakou přesností. Zdálo se mi ale, že tuto kapraď jde odlišit  celkem dobře, včetně ekologických nároků.

 

Dryopteis pseudomas (syn. Dryopteris affinis, D. borreri)

kapraď rezavá

C3 — D- Ch- J- S- — Údolí Javornického potoka, žleb pravostranného přítoku v dolní části údolí, 1 typický jedinec (1999). — PR Račí údolí, na sutích ve žlebech četné výskyty spolu s D. filix-mas (2000). — Údolí Stříbrného potoka, lokálně pod Nýznerovskými vodopády (2000).

    Tato kapraď je daleko vzácnější, než by se dalo čekat. Je to dáno jejími specifickými nároky na stanoviště (hluboké potoční žleby, sutě), a patrně častou hybridizací s Dryopteris filix-mas. Přechodné typy jsou četné v Račím údolí.

    Podobně jako u kapradě podobné, identifikace nebyla pro mě snadná. Takže to berte s rezervou, určovat jsem to nikomu nedával (poněvadž nesbírám).

 

Epipactis helleborine (sensu stricto)

kruštík širolistý

C4 — D** Ch** J** S** — Nové Podhradí na úpatí Sokolského hřbetu, v bučině, vzácně (1997). — Závěr Vápenného údolí u Horní Lipové, u cesty 1 jedinec (1997). — Sedlo mezi Oblým vrchem a Kopřivným u Horní Lipové (1998). — Kóta 591m SV od Nových Vilémovic (1999). — U lesní cesty přímo pod Jezevčím vrchem (755m) u Skorošic (1999). — V bývalé osadě Kamenné u Skorošic (1999). — Prosečný (743m) u Vápenné, u lesní cesty blízko toku Vidnávky (1999). — U lesní cesty nad loukami mezi Vápenným kopcem a Mramorovým vrchem (715m) u Horní Lipové, hojně (2000). — V sedle J od Pěnkavčího vrchu (618m) u Horních Hoštic, u cesty (2000). — Levobřežní stráně v údolí Hoštického potoka, V od Vysokého kamene (692m), u kraje lesní cesty (2000). — Račí údolí, střední úsek, na kraji lesní cesty na pravobřežních stráních údolí, středně bohatá populace (2000). — Mramorový vrch u Horní Lipové, v bučině těsně u hlavní silnice na Ramzovou, 1 jedinec (2000, s P. Batouškem). — Opuštěné vápencové lomy u Vápenné, velice početné populace v hájcích (2000, s P. Batouškem). — Ztracené údolí u Vápenné, závěr údolí, několik jedinců v bučině (2000, s P Batouškem). — Mramorový vrch u Horní Lipové, činný vápencový lom a okolí, na antropogenních stanovištích, několik jedinců (2000, s P. Batouškem). — Údolí Stříbrného potoka, u silnice v blízkosti Nýznerovských vodopádů, několik jedinců (2000, s P. Batouškem). — Ramzová, u lesní cesty vedoucí pod Klín (983m), bohatá populace (1999, 2000 - s P. Batouškem).

    Do tohoto taxonu jsou zahrnuty i všechny literární údaje, přestože je možné, že v některých případech jde o jiné, autory nerozlišované druhy kruštíků. Druh poměrně běžný, zaznamenané výskyty jsou nejčastěji na synantropních stanovištích. Zjevně preferuje karbonátové podloží, nejvitálnější populace jsou ve vápencových lomech. Ani speciální pátrání na vytipovaných lokalitách, spolu s P. Batouškem, nepřineslo (kromě jedné výjimky) nález jiného druhu kruštíku.

 

Epipactis muelleri

kruštík růžkatý

C2 — D- Ch- J- S- — Opuštěné vápencové lomy u Vápenné, jižní část, v lípovém hájku, 3 plodné jedince (2000, s P. Batouškem – det.).

    Druh pro studované území nový, navíc celostátně silně ohrožený. Nejsou vyloučeny nálezy dalších mikropopulací, nejspíš na téže nebo obdobných lokalitách.

 

Equisetum telmateia

přeslička největší

C4 — D** Ch- J- S- — V mokřině u Bezručova pramene u Lázní Jeseník, středně velká populace (1994,1995).

    Uvedená lokalita je patrně jediný současný výskyt druhu v Rychlebských horách. Populace je zatím dost početná, mimo bezprostřední ohrožení.

 

Galanthus nivalis

sněženka podsněžník

C3 — D** Ch- J* S- — Přímo v zaniklé osadě Růženec asi 100 m2 pokrývající populace (1994). — V aluviu Suchého potoka (Ztracené údolí), bohaté populace (1999).

    Vzácný druh, tvoří však velmi početné populace. Je známo pouze několik málo lokalit - i když může být vzhledem ke své jarní fenologii přehlížen. 

 

Gentiana ciliata (syn. Gentianopsis ciliata, Gentianella ciliata)

hořec brvitý, trličník brvitý, hořeček brvitý

C3 — D** Ch- J** S- — U silnice na konci Račího údolí, asi 20 kvetoucích jedinců, u cesty na Hraničky dalších 5 (1994). — Černý kopec (743m) mezi Vápennou a Nýznerovem, v ohybu lesní cesty v údolí Malé Vody, 4 kvetoucí jedince (1999).

    Sporadické nálezy na synantropních stanovištích - typicky kraje lesních cest vysypané vápencovým štěrkem. Tvoří zde zřejmě jen krátce vytrvávající populace.

    No aby ne, když se to chová (nebo snad i oficiálně je) terofyt.

 

Gentiana cruciata (syn. Tretorhiza cruciata)

hořec křížatý, prostřelenec křížatý

C2 — D** Ch- J* S* — Opuštěný vápencový lom Kukačka u Bílé Vody, více jedinců na terasách lomu (2000, s P. Batouškem).

    Jediné, dlouho známé naleziště tohoto hořce je v nejsevernějším bodě studované oblasti, těsně na česko-polské hranici. Nejbližší další lokalita, opuštěný vápencový lom u Branné, je jedinou lokalitou druhu CHKO Jeseníky (Bureš et al.1989). Případného vymizení druhu se lze obávat vlivem postupného zarůstání lomů dřevinami.

 

Homogyne alpina

podbělice alpská

X — D** Ch** J** S* — Hlavní hřeben Rychlebských hor mezi Špičákem (957m) a Kovadlinou (989m), v úzkém bezlesém pruhu podél státní hranice, větší populace (1998). — Na hřebeni mezi Klínem (983m) a Smrkem (1125m), často (1999, 2000). — Koníček (850m) u Zálesí, ve smrčině na hřebeni (1999). — Smrčiny mezi vrcholem Smrku (1125m) a Mrtvým kopcem (926m), občasný výskyt (1999). — Mezi sedlem Tři studánky a Studeným (1042m) nad Horní Lipovou (1999). — Podél pěšiny na hřebeni mezi Studeným (1042m) a Lví horou (1040m), četná (1999). — Dlouhá dolina u Horní Lipové, hřbet pokračující od Lví hory, populace v bučině (1999). Závěr Dlouhé doliny u Lipové, pod hřebenem, častěji (1999). — Ze 364 fytocenologických snímků provedených v letech 1999 a 2000 na hlavním hřebeni je druh přítomen v 11.

    Druh typický pro nejvýše položené hřebenové polohy Rychlebských hor, vázaný na ekosystém horských smrčin a bučin, často s dominantní třtinou (Calamagrostis spp.). Mimo centrální část pohoří (okolí hory Smrk) se nevyskytuje.

 

Huperzia selago

vranec jedlový

C3 — D** Ch** J* S* — Na krajnicích lesních cest a pěšin v údolích Bučinského a Stříbrného potoka (úsek nad Nýznerovskými vodopády) - občasný výskyt (1994). — Oblý vrch u Horní Lipové, ve fragmentu bučiny na Z svahu, menší populace (1999). — V prameništi Račího potoka pod Bukem, vzácně (2000). — Ze 364 fytocenologických snímků provedených v letech 1999 a 2000 na hlavním hřebeni je druh přítomen ve 4.

    Vzácný druh roztroušeného výskytu, vázaný na živinami chudší polopřirozené lesy. V sousedním Hrubém Jeseníku je běžnější, vyskytuje se jak ve stinných lesích, tak v subalpinských polohách (Bureš et al. 1989).

 

Chamaerion dodonaei (syn. Epilobium dodonaei)

vrbovka rozmarýnolistá

C4 — D* Ch* J- S- — Populace v opuštěných vápencových lomech u Vápenné (1995). — Větší porosty v opuštěném lomu na JV úbočí Boží hory u Žulové (1996).

    Druh zajímavý z fytogeografického hlediska. V ČR má centrum rozšíření v Beskydech a jejich podhůří a zasahuje i do podhůří východosudetských pohoří (Smejkal 1997). V území se vyskytuje roztroušeně v opuštěných lomech, pravděpodobně na více lokalitách. V blízkém sousedství je např. ve vápencovém lomu u Branné.

    Podrobněji jsem se o nálezu této zajímavé kytky rozepsal v samostatném článku, viz zde.

 

Isopyrum thalictroides

zapalice žluťuchovitá

C4 — D* Ch- J- S- — Poměrně bohatá populace v jednom místě v aluviu Suchého potoka, Ztacené údolí u Vápenné (1999).

    Druh velice vzácný, v posledních padesáti letech nebyl nalezen ani jednou. To však může být způsobeno jeho jarní fenologií, podobně jako u dymnivek. Nejbližšími dalšími lokalitami jsou vápencový lom u Branné a hájky v sousedství vápencového lomu u Ondřejovic poblíž Zlatých hor, na území CHKO Jeseníky. 

    Podrobněji jsem se o nálezu této zajímavé kytky rozepsal v samostatném článku, viz zde.

 

Juncus acutiflorus

sítina ostrokvětá

C3 — D** Ch** J* S** — Hraničky, mokřiny v degradovaných loukách, hojně (1998).

    Kromě recentně uváděných lokalit u Černé Vody v Žulovské pahorkatině (Sedláčková et Lustyk 1999) byly nově objeveny bohaté populace na Hraničkách, které jsou v sousedství Chrtkem et al. (1959) udávaných výskytů v Nových Vilémovicích.

 

Leucojum vernum

bledule jarní

C3 — D** Ch- J- S- — V mokřině na SZ svazích Prosečného (743m) u Vápenné, bohatá populace (1999). — Ve středním úseku hřebene táhnoucím se od Lví hory (1040m) směrem na V (Dlouhý hřbet), porost (1999). — Závěr větví Ztraceného údolí u Vápenné, na více místech, někdy relativně hojně v jarním aspektu bučin (2000). — Údolí levostranného přítoku Staříče (Z od Oblého vrchu) u Horní Lipové, 2 relativně početné populace v jarním aspektu bučiny (2000).

    V posledních padesáti letech nepotvrzený druh, jistě kvůli jeho jarní fenologii. Vyskytuje se roztroušeně na humózních, často podmáčených půdách v bučinách.

 

Listera cordata

bradáček srdčitý

C1 — D- Ch- J- S- V rašeliništi na vrcholu Smrku, nalezl Jindřich Chlapek z Lipové, 2001 (při mapování Natura 2000), ústní informace autorovi.

    Tento nález je jedním z nejvýznamnějších, protože bradáček srdčitý patří k našim nejvzácnějším a ke změnám prostředí nejcitlivějším rostlinám. V území byl nalezen vůbec poprvé. Když jsem ho na lokalitě hledal v létě 2003, nenalezl jsem nic. V CHKO Jeseníky uvádějí Bureš et al. (1989) jen šest lokalit.

 

Lonicera xylosteum

zimolez obecný, z. pýřitý

X — D** Ch* J* S* — Mramorový vrch u Horní Lipové, JV svah pod železniční tratí, vzácně v jarním aspektu bučiny (1999). — Horní tok Stříbrného potoka, vzácně (2000). — Ze 364 fytocenologických snímků provedených v letech 1999 a 2000 na hlavním hřebeni je druh přítomen jen v 1.

    Typický prvek mezofilních bučin. Lokalit je však známo překvapivě málo, jak vyplývá hlavně ze systematického fytocenologického průzkumu rychlebských bučin. Druh je nutno v současné době považovat za velmi vzácný. Příčinou pravděpodobného ústupu mohou být změny půdního chemismu vlivem průmyslových imisí a důsledky lesního managementu, podobně jako u řady dalších druhů charakteristických pro živinami bohaté bučiny.

    Chtělo by to zaměřit se i na výskyt Lonicera nigra, ten jsem jaksi nezaznamenal (nebo nezaznamenával?).

 

Lunaria rediviva

měsíčnice vytrvalá

C4 — D** Ch- J* S- — V aluviu Hoštického potoka pod Vysokým kamenem (692m), 2-3 populace po 30-40 jedincích (1996), hojný výskyt (2000).  

    V současnosti je známa jen jedna lokalita v severní části Rychlebských hor. V suťových lesích zatím nalezena nebyla, ani v podhůří, odkud ji uvádí literatura.

 

Luzula sylvatica

bika lesní

X — D** Ch** J** S* — Hlavní hřeben Rychlebských hor mezi Špičákem a Kovadlinou, v bezlesém pruhu podél státní hranice, středně početná populace (1998). — Ve střední části hřebene mezi Klínem (983m) a Smrkem (1125m), vzácněji (1999, 2000). — Smrčiny mezi vrcholem Smrku (1125m) a Mrtvým kopcem (926m), občasný výskyt (1999). — Mezi sedlem Tři Studánky a Studeným (1042m) nad Horní Lipovou (1999). — Podél pěšiny na hřebeni mezi Studeným (1042m) a Lví horou (1040m), četná (1999). — V pramenné kotlině Staříče pod vrcholem Smrku (1125m), v bukovo-smrkovém lese (1999). — V závěru údolí Vápenného potoka u Horní Lipové, několik jedinců (2000). — Ze 364 fytocenologických snímků provedených v letech 1999 a 2000 na hlavním hřebeni je druh přítomen ve 4.

    Výskyt tohoto druhu je velmi podobný jako u podbělice alpské (Homogyne alpina). Není však v horských třtinových bučinách.

 

Lycopodium annotinum

plavuň pučivá

C3 — D* Ch* J- S- — Na hřebeni táhnoucím se od vrcholu Lví hory (1040m) na SSV (údolí Polky), v jednom místě porosty v suché bučině (2000). — V závěru údolí Vápenného potoka u Horní Lipové, populace v břehu lesní cesty (1999). — V kotlině S pod vrcholem Klínu (983m), u lesní cesty, hojně (1999).

    Vzácný, roztroušeně se vyskytující druh, může však mít ještě další, dosud neobjevené lokality. Podobně jako ostatní plavuně je i tato relativně hojnější v sousedním Hrubém Jeseníku (Bureš et al. 1989). 

 

Lycopodium clavatum

plavuň vidlačka

X — D** Ch** J* S* — Na krajnicích lesních cest a pěšin v údolích Bučinského a Stříbrného potoka (úsek nad Nýznerovskými vodopády) - místy velmi hojně, až souvislé porosty (1994). — V břehu lesní cesty v Mrtvém údolí pod Mrtvým kopcem (926m) u Horní Lipové (1999). — V závěru údolí Vápenného potoka u Horní Lipové, v břehu lesní cesty (1999).

    Sice poměrně vzácná, ale asi nikoli ohrožená plavuň. Pravděpodobně se vyskytuje roztroušeně po celém území, v horách i podhůří.

 

Melica uniflora

strdivka jednokvětá

X — D** Ch** J* S- — V západní větvi závětu Ztraceného údolí (SZ od Kopřivného), větší porost, lokální dominanta bylinného patra (1999). — Údolí Lubiny na Sokolském hřbetu, v závěru údolí početná populace (1999). — V potoční sníženině V od Zadního Jílovce u Vápenné, řidší porosty (2000).

    Na třech mně známých lokalitách tvoří strdivka poměrně velké porosty a dominuje bylinnému patru. Přesto bych se neodvažoval daná společenstva výslovně označit za asociaci Melico-Fagetum, jak je známa z několika oblastí v Čechách a na Moravě (Neuhäuslová et al. 1998). 

 

Mimulus guttatus

kejklířka skvrnitá

X — D** Ch** J* S* — Hraničky, v mokřině u rybníčku hojně (1994). — Nové Vilémovice, přímo u potoka protékajícího obcí (Lánský p.) desítky jedinců (1996). — Nová Véska v údolí Vojtovického potoka, v mokřině (1999).

    Druh recentně i podle literárních údajů rozšířený pouze lokálně, v blízkém okolí Nových Vilémovic. Byl zde pravděpodobně v minulosti pěstovaný jako okrasná rostlina v zahradách a zplaněl.

 

Moneses uniflora

jednokvítek velekvětý

C1 — D** Ch* J- S- — Na skále přímo nad Nýznerovskými vodopády, 1 jedinec (1994). — Dlouhá dolina (údolí Staříče) u Horní Lipové, v závěru údolí při turistické stezce, menší populace o asi 20 jednicích (1999).

    Přestože byl patrně vždy vzácný, v posledních době je jednokvítek na pokraji vyhynutí. Počet jedinců je nepochybně již pod kritickou hranicí minimální životaschopné populace. Stejná je situace na Králickém Sněžníku (Brej et Fabiszewski 1997) a v Hrubém Jeseníku. V CHKO Jeseníky je z 90. let uváděno pouze pět pozvolna vymírajících populací (Bureš et al. 1994), z čehož jedna už úplně zanikla. Kriticky nebo silně ohroženi jsou také ostatní naši zástupci čeledi hruštičkovitých (Holub et Procházka 2000), s výjimkou hruštičky menší (Pyrola minor). Příčinou jsou patrně antropogenní změny půdního chemismu, které mají negativní vliv na houbové symbionty, na nichž je život hruštičkovitých závislý.

 

Monotropa hypopitys

hnilák smrkový

C3 — D** Ch* J- S- — Mezi Vápenným vrchem a Hraničkami, roztroušeně (1998). — Mezi Sutí (717m) a Kokešem (652m) v údolí za Vlčicemi, vzácně na 1 místě (1999). — Ze 364 fytocenologických snímků provedených v letech 1999 a 2000 na hlavním hřebeni je druh přítomen ve 2.

    Druh má poměrně specifické požadavky na prostředí a lze předpokládat, že v území ubyl. Jeho existence je spojena s mykorrhitickými symbionty, podobně jako u blízce příbuzných hruštičkovitých (Pyrolaceae). Tomuto vzácnému druhu by měla být věnována větší pozornost. 

 

Myrrhis odorata

čechřice vonná

X — D** Ch** J* S* — Při silnici v Nových Vilémovicích hojně (1996). — Podél hlavní silnice mezi Lipovou a Ramzovou, běžná (1994, 1999, 2000). — V horní části Nových Vilémovic, bohaté lokální populace (2001). — Hraničky, lokální populace (2001).

    Synantrop, rostoucí téměř výhradně zplanělý podél cest v osídlených údolích. Od druhé světové války zřejmě mírně ustupující, v souvislosti s vylidňováním a zánikem vesnic. V samotných Rychlebských horách je mi známa jen jedna širší lokalita (Nové Vilémovice).

 

Parnassia palustris

tolije bahenní

C2 — D** Ch* J* S- — Ve vlhkém příkopu u trati na nádraží na Pomezí, 10-15 kvetoucích jedinců (1995).

    Jediný recentní nález na synantropním stanovišti. Není však vyloučen výskyt na zbylých mokřadech v podhůří, odkud výhradně tento druh uvádí literatura.

    Za posledních osm let jsem přímo v tom příkopu u vlakové zastávky nebyl, takže nevím, zda tam tolije stále je. Ty mokřady v nížině, jsou-li kromě Vidnavských louček jaké, by určitě chtělo navštívit...

 

Polystichum aculeatum (syn. Polystichum lobatum)

kapradina laločnatá

C4 — D** Ch* J* S* — Na skalce při cestě kolem Nýznerovských vodopádů středně velká populace (1994). — Na mramorových skalkách nad severním okrajem NPP Na Pomezí (1999). —Vápence na S a SZ svazích Vápenného kopce u Horní Lipové, přibližně 10 jedinců (1999, 2000). — V údolí levostranného přítoku Javornického potoka (ústí u rozcestí Travná - Zálesí), 3 jednice (1999). — Údolí Javornického potoka, v potočním žlebu pravostranného přítoku, v dolní části údolí, 1 jedinec (1999). — Ve žlebu potoka v kotlině V od vrcholu Smrku (1125m), 2 jedince (1999). — Kopřivný vrch (823m) u Horní Lipové, V svah těsně pod vrcholem, v klenové jasanině, 1 jedinec (1999). — Hřbet mezi Klíncem (900m) a Vápenným kopcem u Horní Lipové, na skalce u lesní cesty, několik jedinců (1997, 1999). — Nýznerovské vodopády na soutoku Stříbrného a Bučinského potoka, na zdi mostu přes Bučinský potok asi 30 jedinců, jak staré s růžicí o průměru 1 m , tak mladé 2-3 leté jedince (2000). — Ze 364 fytocenologických snímků provedených v letech 1999 a 2000 na hlavním hřebeni je druh přítomen v 6.

    Druh vázaný na karbonátová podloží ve stinných vlhkých lesích. Nejčastější zástupce rodu, početnější populace je však známa jen jedna (na zdi u Nýznerovských vodopádů). Vzhledem k vitálnosti jedinců na této lokalitě patrně nehrozí vyhynutí.

 

Polystichum braunii

kapradina Braunova

C2 — D* Ch- J- S- — Závěr Ztraceného údolí u Vápenné, 2 lokality (vždy 1 jedinec) v klenovém a bukovém lese (2000).

    Extrémně vzácný druh svěžích listnatých lesů, patrně preferující karbonátové podloží. Jde o první nálezy po více desetiletích.

    Podrobněji jsem se o nálezu této zajímavé kytky rozepsal v samostatném článku, viz zde.   

 

Polystichum lonchitis

kapradina hrálovitá

C2 — D- Ch- J- S- — Vápence na S a SZ svazích Vápenného kopce u Horní Lipové, 1 jedinec nad lesní cestou (1998), 2 jedince pod cestou (1997, 1999, 2000). — Vápencové skalky podél lesní cesty ve svahu od Vápenného vrchu směrem do Vápenného údolí, v návaznosti na předchozí lokalitu, 5 roztroušených jedinců (2001).

    Podle Bureše et al. (1989) rostla tato kapradina ještě donedávna na Smrčníku u Lipové. Tato lokalita však byla zřejmě zničena při těžbě mramoru. Dosud existujícím nalezištěm, jediným v širším okolí, je Velká kotlina v Hrubém Jeseníku. Opakovaný nález na nově objevené lokalitě dává naději, že by se druh mohl v Rychlebských horách udržet.

    Cytometrická analýza ukázala, že na Vápenném kopci jde s největší pravděpodobností o mladé jedince Polystichum aculeatum.

   Nově objevil populaci kapradiny hrálovité u Mariina pramene na Sokolském hřbetu nad Červenou Vodou Zdeněk Kaplan (publikováno ve Zprávách ČBS - Additamenta).

 

Pyrola chlorantha

hruštička zelenavá

C1 — D** Ch* J- S - Žulovská pahorkatina, Vycpálkův lom u Vápenné, v bučině nad lomem, středně velká populace (2000, s P. Batouškem).

    Celostátně kriticky ohrožený druh. V minulosti nalézána na více lokalitách, dnes známa pouze z jediné. Podobná je situace v sousedním Hrubém Jeseníku, kde byly v 90. letech známy jen tři populace (Bureš et al. 1994), z nichž jedna (Bačův les) však zřejmě vlivem sucha v roce 1992 úplně zanikla. Význam zatím nijak nechráněné lokality u Vycpálkova lomu je evidentní.

 

Pyrola media

hruštička prostřední

C1 — D** Ch* J* S- — Skoroš u Skorošic, ve staré bučině na J svazích, 10-20 jedinců (1999). — Žulovská pahorkatina, Vycpálkův lom u Vápenné, v bučině nad lomem, menší populace (2000, s P. Batouškem).

    Situace je stejná jako u hruštičky zelenavé (Pyrola chlorantha), se kterou se vyskytuje na stejné lokalitě. Naleziště na Skoroši je nutno ještě ověřit, protože všechny rostliny byly pouze ve vegetativním stavu. V Hrubém Jeseníku se tento druh vyskytuje v několika menších mikropopulacích v Bačově lese poblíž České Vsi (Bureš et al. 1994), v posledních letech zde vůbec nekvetl. Hruštička prostřední tak stojí na pokraji regionálního vyhynutí.

    Lokalita na Skoroši není úplně jistá, protože kytky byly v nekvetoucím a neplodícím stavu. Tvary listů hruštiček mám ale celkem v oku (z Chebzí, kde jsem je po několik let pozoroval). Druhá lokalita mě fakt potěšila, i když jsem na ni byl doveden.

 

Pyrola minor

hruštička menší

X — D** Ch** J** S- — Pomezí (1994). — U silnice u Lučního vrchu pod Smrkem, v  940 m n.m. (1997). — Horní Lipová, v lese na Z svazích Kopřivného, velice hojně, celkem několik set jedinců - na vápenci (1998). — V komplexu březovo-bukovo-smrkových lesíků v Horní Lipové, roztroušené populace (1999). — Vysoký hřbet u Polky, u nejhořejší lesní cesty (1999). — U lesní cesty poblíž Stříbrného vrchu u Horní Lipové (907m). — V lesíku u konce Horní Lipové, asi 30 jedinců (1999). — U lesní cesty na S svazích Klínce (900m) u Horní Lipové (1999).

    Druh je sice vzácný, ale na rozdíl od ostatních zástupců hruštičkovitých patrně mimo bezprostřední ohrožení. Nejčastěji bývá povšimnut na okrajích lesních cest. Náhodné nálezy v mladých (i smrkových) lesích ale naznačují, že neobjevených lokalit je asi ještě řada. Téměř všechny recentní výskyty se nacházejí v okolí Horní Lipové, nejpočetněji na vápencovém podloží.  

 

Ramischia secunda (syn. Pyrola secunda, Orthilia secunda)

hruštice jednostranná

X — D** Ch* J* S- — V lese u železniční trati blízko sedla Na Pomezí, několik jedinců (1994). — Mramorový vrch u Horní Lipové, JV svahy nad železniční tratí (1999). — Horní Lipová, činný vápencový lom na Mramorovém vrchu nad obcí, v opuštěných částech lomu místy velice hojná (2000, s P. Batouškem).

    Přestože není v červeném seznamu ČR, regionálně je hruštice velmi vzácná. V Hrubém Jeseníku nemá asi víc než desítku lokalit (Bureš et al. 1989), ve studovaném území jsou známy jen tři synantropní lokality na vápencích u Horní Lipové. Vyskytuje se také ve vápencovém lomu u Branné. 

 

Ranunculus lanuginosus

pryskyřník kosmatý

X — D** Ch** J** S** — Račí údolí, v úseku mezi hradem Rychleby a odbočkou na Červený Důl, poměrně hojně (1998). — Údolí Bílé Vody, velmi často podél potoka (1998). — Častý v aluviálních lesích podél Vidnávky mezi Žulovou a Kobylou (1999). — Ztracené údolí u Vápenné, v závěru údolí u potoka Obloučníku, 1 jedinec (1999). — Zadní Jílovec u Vápenné, často (1999). — Pramenná kotlina Vidnávky pod Sokolím vrchem, poměrně vzácně (1999). — Račí údolí, častý podél potoka v celém údolí (1999, 2000). — Údolí Stříbrného potoka, běžně v potoční nivě (2000).

    Tento pryskyřník je typický pro přípotoční stanoviště několika stinných údolí. Dříve byl častější i v bučinách, odkud však v posledních desetiletích výrazně ustoupil (Hédl, subm. a). Nejpočetnější populace jsou v severní části Rychlebských hor, hlavně v Račím údolí. Chybí však v sousedním údolí Javornického potoka.

    Zajímavý je lokální výskyt tohoto druhu. Například v Račím údolí je častý až hojný, v sousedním údolí Javornického potoka nic. Pěkné by bylo vymapovat ho a případně vztáhnout k půdnímu chemismu (stačilo by pH a karbonáty).

 

Ranunculus platanifolius

pryskyřník platanolistý

C4 — D* Ch* J- S* — Závěr levé větve Ztraceného údolí u Vápenné, vzácně na 1 místě (1999). — Dlouhá dolina (údolí Staříče) u Horní Lipové, u potoka hned za obcí a ve střední části údolí (1999).

    Druh se vyskytuje velmi vzácně v chladných údolích centrální části Rychlebských hor. Jediná významnější populace je v Dlouhé dolině.

 

Rumex arifolius (syn. Acetosa arifolia, Acetosa alpestris)

šťovík horský, kyseláč horský

X — D* Ch* J- S* — Pramenný žleb Staříče pod vrcholem Smrku (1999).

    Vzácný druh vázaný na chladná vlhká stanoviště nejvyšších částí Rychlebských hor. Nalezen byl ve zbytku bukové smrčiny spolu s papratkou horskou (Athyrium distentifolium). Recentních lokalit může být několik, jak nasvědčují literární údaje.

 

Spergularia rubra

kuřinka červená

X — D** Ch** J* S- — Na suchých písčitých půdách v bývalém kaolinovém lomě u Vidnavy (1995).

    Druh celostátně nijak vzácný, ve studovaném území byl však i dříve nalezen jen na několika málo lokalitách. Je možné, že je přehlížen, přesto lze jeho výskyt očekávat zřejmě jen na písčitých půdách Žulovské pahorkatiny.

    Jinak a jinde úplně běžný druh (aspoň to tak píšou), v Žulovské pahorkatině a dál by snad měl být často, ale nevím!

 

Další druhy, které jsou podle mých nálezů relativně běžné, avšak které byly v posledním provedeném floristickém průzkumu zaznamenané jen jednou nebo dvakrát (Sedláčková et Lustyk 1999), jsou Calluna vulgaris, Circaea alpina, Circaea lutetiana, Galeobdolon montanum, Galeopsis pubescens, Hordelymus europaeus, Veronica montana.

 

 

Některé druhy s pochybným výskytem

Převzato z jiného mého článku, věnovaného fytogeograficky zajímavým druhům Rychlebských hor. Celý text viz zde, včetně literatury.

 

Carex pendula

Uvádí jen Hruby (1923) – ojediněle v Račím údolí. Asi záměna s jiným druhem, i když rozšíření této ostřice jinak zahrnuje celé Sudety (Hendrych 1987: obr. 41, Zając & Zając 2001).

 

Coeloglossum viride

Pouze Hruby (1923) – Špičák, možná už v Polsku (Janáčková 1968).

 

Epipogium aphyllum

Bartůňková (1973b) mapuje dvě lokality, pravděpodobně převzaté z literatury. Janáčková (1968) ve své flóře Rychlebských hor tento druh vůbec neuvádí.

 

Goodyera repens

Hruby (1923) – svah Špičáku u Červené Vody, Karpień (Polsko), v celých Rychlebských horách až k Landeku (Polsko) nezřídka (sec. Janáčková 1968). Druh nikdo další nezaznamenal.

 

Ranunculus cassubicus

Podle Janáčkové (1968) nalezen F. Vierhapperem u Mikulovic a Vidnavy, J. Hrubym v Zámeckém parku v Javorníku, J. Otrubou u Jeseníku a Vidnavy. Tyto lokality převzal i Hendrych (1987, obr. 24). Druh patří do apomiktického komplexu R. auricomus agg., v jehož rámci mohl být vlastní R. cassubicus spolehlivě odlišen jen některými autory (zřejmě F. Vierhapperem). Současné nálezy R. auricomus publikovali Sedláčková & Lustyk (1999), ze dvou míst u Vidnavy. Ty se zřejmě k taxonu R. cassubicus nevztahují.

 

Stachys alpina

Janáčková (1968) uvádí jen dvě lokality z literatury, Hrubyho Špičák a Fritzeho Lázně Jeseník. Tyto lokality zřejmě převzala Němečková (1973, obr. 42). Na polské straně Králického Sněžníku je jen jedno nepotvrzené naleziště (Szeląg 2000), naopak na české straně východních Sudet je druh relativně častý.

- Nově byl čistec alpský objeven v roce 2008 na Smrčníku!

 

 

Závěr

 

Tři druhy uvedené v tomto přehledu jsou celostátně považovány za kriticky ohrožené (kategorie C1): Moneses uniflora, Pyrola media a P. chlorantha, šest za silně ohrožených (kategorie C2): Coralorrhiza trifida, Epipactis muelleri, Gentiana cruciata, Parnassia palustris, Polystichum braunii a P. lonchitis. Jedenáct taxonů je vedeno jako ohrožené (kategorie C3) a jedenáct jako vzácné (kategorie C4). Některé dříve častější druhy v posledních desetiletích výrazně ustoupily. Jde zejména o typické prvky živinami bohatých bučin, např. Dentaria enneaphyllos, Bromus benekenii. Kromě toho je evidována řada dalších, ve studovaném území vzácných druhů. Za nejvýznamnější je možno považovat Asplenium viride, Cardamine trifolia (nález zajímavý celostátně), Carex pilosa, Cephalantera damasonium, Equisetum telmateia, Isopyrum thalictroides, Lunaria rediviva, Melica uniflora, Monotropa hypopitys a Ranunculus platanifolius. Oblast zatím není uspokojivě floristicky prozkoumaná, přesto však máme v současné době základní přehled o rozšíření běžných i vzácných taxonů vyšších rostlin. Tento článek může sloužit jako východisko pro lokální červený seznam.  

 

Literatura

 

Brej T. et Fabiszewski J. (1997): Zmiany antropogeniczne róznorodnosci roslinnej w masywie Snieznika. - Annales Silesiae 27: 63-73.

Bureš L., Burešová Z. et Novák V. (1989): Vzácné a ohrožené rostliny Jeseníků, 1. díl. - ČSOP Bruntál, 239 pp.  

Bureš L. et al. (1994): Studium populací vybraných kriticky ohrožených druhů rostlin v CHKO Jeseníky 1992-1994. - Ms., 60 pp. + přílohy.

Hédl R. (2004): Beech forests vegetation of Rychlebské hory Mts. (Czech Republic) after 60 years. vyšlo jako: Hédl R., 2004. Vegetation of beech forests in the Rychlebské Mountains, Czech Republic, re-inspected after 60 years with assessment of environmental changes. Plant Ecology 170/2.

Hédl R. (2004): Retreat of Dentaria enneaphyllos L. in Rychlebské hory Mts., Czech Republic, and its probable reasons. vyšlo jako: Hédl R., 2004. Retreat of Dentaria enneaphyllos L. in Rychlebské hory Mountains, Czech Republic, in perspective of habitat preferences. Biológia Bratislava, sect. Botany.

Holub J. et Procházka F. (2000): Red List of vascular plants of the Czech Republic - 2000. - Preslia 72: 187-230.

Hrouda L. (1992): Cardamine L. - řeřišnice. In: Hejný S. et Slavík B. [eds.]: Květena České republiky 3. díl., Academia, Praha.

Chrtek J., Žertová A. et Spudilová V. (1959): Příspěvek ke květeně Rychlebských hor. – Sborn. Slez. Stud. Úst. Opava, 30: 129-207. In: Rychlebské hory, Ostrava.

Janáčková H. (1968): Květena Rychlebských hor. Ms. [dipl. práce, depon. in: knihovna kat. botaniky přír. fak. Univ. Karlovy, Praha].

Neuhäuslová Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. - Academia, Praha.

Sedláčková M. et Lustyk P. (1999): Příspěvek ke květeně Vidnavského výběžku (SZ Slezsko). – Čas. Slez. Muz. Opava (A), 48: 209-222.

Smejkal M. (1997): Chamerion (Rafin.) Rafin. - vrbka. In: Slavík B. [ed.]: Květena České republiky 5. díl, Academia, Praha.

 

Summary

 

A commented list of rare and recently decreasing vascular plant species in Rychlebské hory Mts. and northern submountains is given. Author’s own, by now not published yet field data were taken. The present-day occurrence is compared with species lists from the area studied, published before. The main such sources are three, from the late 1950s, 1960s, and 1990s. Species’ importance for nature conservation was evaluated within the territory of the Czech Republic, using the most recent Red List of vascular plant species from 2000. Critically threatened species (category C1) are three: Moneses uniflora, Pyrola media, and P. chlorantha. All of them have only one or two localities in the area studied. Six other species are strongly threatened (category C2): Coralorrhiza trifida, Epipactis muelleri, Gentiana cruciata, Parnassia palustris, Polystichum braunii, and P. lonchitis. Twenty-two species are threatened (category C3) or rare (category C4) in the Czech Republic. As the most important rare species (outside the categories C1 and C2) for the area studied are considered Asplenium viride, Cardamine trifolia, Carex pilosa, Cephalantera damasonium, Equisetum telmateia, Isopyrum thalictroides, Lunaria rediviva, Melica uniflora, Monotropa hypopitys, and Ranunculus platanifolius. The discovery of Cardamine trifolia is interesting from the phytogeographical point of view. Although the flora of the area investigated is not well known yet, this paper could serve as the first overview of rare and threatened vascular plant species occurring there.